Obyčejná číča z ulice
Touto kočičkou vlastně vše začalo. Byla to obyčejná číča z ulice s neobyčejnou povahou. Venku se ke mě odkudsi přitoulalo odrostlé polodlouhosrsté kotě, skočilo mi do náruče a bylo jasno. Vzala jsem si ho domů. Bohužel z této velice mazlivé, přítulné a přátelské čičinky jsem se těšila pouze rok. Dočasně jsme Čičinu ubytovali u maminky mého partnera na venkově, jen než nám povyrostou právě narozená dvojčata. Přes mou nevoli začala chodit ven, prozkoumávala okolí a to se jí stalo osudným. Z jedné procházky se vrátila s poraněnou zadní packou. Pravděpodobně ji nějaký pes chytil a strhl jí šlachy. Nebýt lhostejnosti místního veterináře, ke kterému ji vzali, mohla být v pořádku. Ránu stačilo sešít a nasadit antibiotika. Jenže tento rádoby "pan doktor" ránu pouze vyčistil a obvázal. To, že měla pět centimetrů obnaženou kost ho asi příliš nezajímalo. O této "léčbě" jsem se bohužel dozvěděla až po několika dnech. Číču jsem okamžitě vzala ke "svému" veterináři, jenže ten už mohl jen bezmocně hledět na tu s prominutím "prasárnu". Noha už byla mrtvá, silně zapáchala a pravděpodobně počínala otrava krve. Nezbylo, než s pláčem souhlasit s eutanazií aby se už netrápila. Už tehdy mi ovšem bylo jasné, že do našeho života vstoupí další kočička. Jasné bylo i to, že opět nějaká polodlouhosrstá...
Penny
Dětičky povyrostly, touha po kočce ještě víc a já začala objevovat rozmanitost čistokrevných plemen koček.Sibiřská, Norská lesní, nebo Maine Coon?? To bylo rozhodování. Stačila jedna návštěva nedaleké výstavy koček a bylo rozhodnuto. Pro svou velikost a vzhled opravdové šelmičky jasně vyhrála Mainská Mývalí.
Obvolala jsem několik chovatelských stanic, a měla štěstí. V pražské chovatelské stanici Sabya měli k odběru poslední volnou holčičku modrou želvičku. Týden před Vánocemi jsme si domů přivezli naší Pennušku. Byla úžasná a s našimi tehdy dvouletými dvojčaty nerozlučná trojka. Velice aktivně asistovala u kdejaké neplechy našich dětí, a naopak. Jejich nejčastější hry se týkaly mých kytiček. Penny úspěšně převrhla květináč (zásadně vyčkala, až bude zalito) a dětičky dílo zkázy dokončily. Hlínu roznesly kam se dalo a nakolik obsah květináče vystačil, rozhodně neopomenuly ani ochutnávku. O tom, jak všichni tři vypadali raději ani nemluvím.
Bohužel osud mi opět nepřál, a po společně strávených jedenácti měsících jsme o Pennulku tragicky přišli. Bylo 7.11 2004 večer. Větrala jsem v dětském pokoji, Penny byla zavřená v kleci pro králíčka. Již dříve jsem ji několikrát testovala, zda klec neotevře a nikdy se jí to do tohoto osudného dne nepovedlo.
Nevím jak, ale k otevření pevně zacvaknutých dvířek stačilo Penn pouhých pár minut mé nepozornosti. Když jsem zjistila, že v kleci není, byla už na venkovním parapetě. Chvilku na mě koukala, a pak náhle zmizela. I přes okamžitý převoz na veterinární kliniku se jí nepodařilo zachránit. Pád ze sedmého patra nepřežila. Následovaly proplakané dny a noci a to nejhorší, oznámit chovatelce, od které jsme Penny měli, co se stalo. Měsíc po této tragédii mi přišla SMS zpráva , že se právě narodila koťátka od stejných rodičů, jako měla Penny, tudíž její mladší sourozenci. Nebylo o čem přemýšlet. Budeme mít Pennušky sestřičku. A vzhledem k tomu, že jsme uvažovali i o vlastním kocourkovi, nám byl doporučen o měsíc starší fešák z chovatelské stanice Od Vajgaru. Téměř každý den jsem navštěvovala stránky těchto stanic, sledovala, jak nám koťátka rostou a nemohla se dočkat dne, kdy si je přivezem. Nadešel dvanáctý březen 2005, Den-D, a my si jeli do Prahy pro naší Kiarku a Ivorka...
Kiara
Celou cestu domů Kiarka prospala na klíně. V novém domově se necítila příliš bezpečně, zalezla pod stůl na židli, a tam z počátku trávila nejvíce času. Jakýkoliv pokus o pohlazení považovala za výzvu k boji. Podle toho také mé ruce vypadaly. Po pár dnech zjistila, že jí žádné nebezpečí nehrozí a my zase, že nemáme doma tygří mládě, ale docela milé koťátko. Vyrostla nám z ní krásná kočičí dáma s milou povahou a pěkně nenasytným žaludkem. Kdo má něco k jídlu je její velký kámoš. Sežere na co přijde (největší mňamkou je pro ní suchý rohlík a tvrdý chleba rozmočený v misce s vodou), proto si vysloužila přezdívku "prasátko". Miluje granulky a kdybych ji v jídle neomezovala, určitě by jako prasátko i vypadala. S Ivorkem si nejraději hrají na honěnou (kromě jiných aktivit). Mě to spíš připadá jako průlet dvou tornád. Při jedné takové zběsilé hře Kiara nevybrala zatáčku a střet s nohou od židle odnesly přední zoubky. Jinak je to opravdu klidné zvířátko...Nicméně nepřízeň osudu se nás držela jako klíště.Po neúspěšném ukončení březosti bylo nutné Kiarku nechat vykastrovat...
Ivorek
Téměř celou cestu domů Ivorek proplakal. Musela jsem ho držet v náruči a utěšovat. Zato doma se od první chvíle, na rozdíl od Kiary choval velice sebevědomě. Hned prozkoumal každou místnost a nakonec usoudil, že nejlíp mu bude tam, kde jsem právě já. To mu zůstalo dodnes. Vyrostl nám z něj nádherný velký kocour s velkým "K",zkrátka Pán domu a také to dává zbytku naší dvounohé i čtyřnohé rodiny najevo.Když si naše čtyřnohé holky "vyměňují názory"(většinou se jedná o nevinnou hru)má potřebu jejich spory rázně ukončit a pro jistotu propleskne všechny kočky v dosahu. Dětičky před ním mají respekt (chvilku mu trvalo než jim to "vysvětlil",no po tom všem co od nich musel jako prtě vytrpět se ani nedivim),dvounohý tatínek má dovolené pohlazení a je mu milostivě povoleno nabídnout pár kousků masíčka z talíře. ale běda jak vezme Ivorka do náruče. To hned začne naříkat jako koloušek a volat na pomoc mně. Jsem jediná, od koho si nechá líbit téměř vše(i když se občas neobejde bez patřičných hlasových projevů), můžu ho nosit, a mazlit téměř kdykoliv. Je to zkrátka takový "maminčin" mazánek.
Keithy
Tak tohle byla opravdu láska na první pohled.Když jsem jí poprvé uviděla na výstavě pomyslela jsem si že je to moc pěkná kočička.Měla krásný hustý kožíšek,úžasný pohled,ale hlavně to byla modrá želvička.Byla tak krásná že jsem potom nemohla celou noc spát,až jsem dospěla k názoru že tuhle fešandu prostě musim mít.Hned ráno jsem zavolala chovatelce (původně si ji chtěla nechat,ale za zeptání přece člověk nic nedá) a měla jsem ohromnou radost když souhlasila že mi Keithynku prodá.Doma jsem raději nikomu nic neřekla (páníček by určitě nesouhlasil),sedla do auta a vyrazila do Ústí nad Labem pro mou princeznu.Jak už to tak bývá,když se člověk snaží udělat něco tajně tak to vždycky praskne.Pár kilometrů od mého cíle jako na potvoru zavolal můj drahoušek a já musela jít s pravdou ven.Chvilku hudroval,ale dnes je rád že ji máme. Z Keithy vyrostla nádherná,po tatínkovi obrovská kočka (její tatínek C´sáks Coon Garfield je 13kilový obr),má překrásnou saténovou srst a skvělou povahu.Je to opravdová kočičí dáma s velkým sebevědomím a trochou drzosti.Na výstavách se ráda předvádí a okolí dává najevo jak dobře si je své krásy vědoma.Svým potomkům předává jen to nejlepší-velikost,kvalitní srst a skvělou povahu.
Bibiana
Bibi je takový náš samorost,od malinka paličák a pěkné šídlo.Nejvíc si rozumí s naší dcerou Karinkou,no bodejť by ne když mají stejnou povahu a tak se Karin stala její oficiální paničkou.Každou noc spí spolu v posteli (připadá mi že jí Bibi hlídá),Karinka jí může nosit v náruči a kdykoliv našpulí rty tak jí Bíba obdaří pusinkou.Mě zřejmě považuje jen za krmiče,když jí vezmu do ruky tak se hned kroutí a kňourá a když občas zkusim jestli mi dá taky pusinku tak si ani nepřejte vidět ten výraz,radši ani nepřemýšlim co si asi v tu chvíli myslí.Paničky tatínka prozměnu považuje jen za doplněk bytu.No ono na tom rčení že vrána k vráně sedá asi i něco bude.
Aimée
Aiminka je náš benjamínek,je to dcera Ivorka a Keithy.Původně měla jít k novým páníčkům,ale pokaždé z nějakého důvodu z prodeje sešlo.Osud zkrátka chtěl aby zůstala u nás a já jsem dnes opravdu ráda že to tak dopadlo. Aimée je povahou věrná kopie své maminky Keithy,jen je o trošičku drzejší.Je také po mamince hodně velká a zdědila i prvotřídní srst.Po tatínkovi Ivorkovi je pro změnu dobře osvalená,zkrátka po rodičích zdědila jen samou kvalitu.Aiminka má před sebou velmi slibnou výstavní kariéru,je to velmi typová kočička a jak nám řekla jadna paní posuzovatelka na výstavě bude porážet i mnohé slavné.Už jako roční malá holka vyhrála BEST OF BEST I.místo a stala se absolutní vítězkou celé výstavy.Jsme na ní náležitě pyšní a její úspěchy nás těší o to víc,že je to ,,naše“ miminko.Pevně věřím že své kvality bude určitě předávat i svým potomkům,stejně jako její rodiče.
WorldMoonshine CZ 2011